Je to paradox. Karvinsko je známé spíš jako oblast s průmyslovým potenciálem než úrodná půda pro pěstování teplomilné zeleniny. Přesto zde už několik let dozrává přes pět tisíc tun rajčat ročně. A letos to bude ještě o tisíc tun víc. Za vším hledejte Jiřího Stodůlku a jeho tým nadšených odborníků z farmy Bezdínek. „Letošní sezona bude dobrá, produkce je zatím rekordní, máme perfektně sehraný tým skvělých lidí a spoustu nadšení,“ věří optimisticky.
Jiří Stodůlka je bývalý obchodník s hardwarem, počítačovými softwary a datovými sítěmi. V zemědělské výrobě, především té sofistikované, se zabydloval postupně. Dnes rajčata ve farmě Bezdínek, kde působí jako jednatel, pěstují ve speciální skleníkové planetě budoucnosti. Zeleninu zde opylují čmeláci, škůdce likvidují „hodní“ brouci a plísně či další nemoci naráží na postřiky z kopretin. Skleník zásobuje teplem vlastní energocentrum. Vše jede jako v té nejoptimističtější reklamě na zdravý životní styl a bio život.
Farma Bezdínek si ale postupně prošla všemi krizemi, které se v posledních několika letech na odvážné farmáře na severu Moravy slétly – stejně jako na zbytek společnosti – jako roj asijských sršňů: covid, energetická krize a růst cen energií i snížení spotřeby zeleniny v rámci šetření domácností.
Přesto v Bezdínku loni dokončili nový skleník o rozloze 3,3 hektaru a vysázeli do něj příslib nové úrody. První plody v něm sklízí od letošního jara.
Proč zrovna rajčata? Česko, potažmo severní Morava, nemá úplně rajčatové klima…
Naopak, pro celoroční pěstování rajčat v moderních vytápěných sklenících má náš region ideální klima. A proč rajčata? Bylo to pragmatické rozhodnutí. Rajčata jsou u nás i po celé Evropě z hlediska spotřeby největší zeleninový druh. Ať se na to díváme z hlediska kilogramů i utracených peněz.
Jaké odrůdy vlastně chutnají Čechům nejvíc?
Pěstujeme malinké cherry rajčata pojmenované Hranáček, podle časopisu CZ test jde o nejchutnější rajčata v ČR. Je to pro nás velký závazek. Pak pěstujeme střední rajčata, kterým se říká koktejlová, a klasické velké keříčkové rajče. Pečlivému výběru odrůd věnujeme hodně času. Každým rokem jsme v Holandsku a sledujeme vývoj, protože pokud přichází na trh nové odrůdy, nesmíme zůstat pozadu.
Pojďme k vaší pěstební strategii. Rajčata nerostou z půdy, ale na speciálních substrátech…
Nejvíc používáme kokosový substrát, který dovážíme ze Srí Lanky. Je to vlastně zelená slupka, která se odloupne od samotného ořechu, jedná se prakticky o odpad. Na Srí Lance ji ještě podrtí, vysuší na sluníčku, pak se slisuje do minimálního objemu a v kontejnerech přijíždí k nám. Každou sezonu substrát vyměňujeme a z velké části si jej po našem použití rozeberou třeba zahradnické školy nebo zahrádkáři z okolí. Část používáme na zvýšení bonity půdy, rozhrnujeme jej na louky, které máme v okolí. Zvyšujeme tak jejich úrodnost.
Substráty nejsou jediný dovoz. O budoucí úrodu se vám starají čmeláci. Proč je dovážíte a odkud?
Čmeláky používáme pro opylení a dovážíme je od chovatele z Belgie, protože u nás nikdo celoroční chov nemá. Jsou to druhově úplně stejní čmeláci, jací žijí u nás v Česku.
Jak se to všechno propisuje do vašich výsledků? Jaká bude letošní sezona?
Doufám, že dobrá, porosty ve sklenících vypadají perfektně, naše letošní produkce je zatím rekordní, máme perfektně sehraný tým skvělých lidí a spoustu nadšení. Také máme štěstí na lidi z nákupních týmů obchodních řetězců, kteří se k nám chovají slušně a jako dlouhodobí partneři.
To zní trošku jako pohádka. Konkurence vás netrápí?
Trošku nás trápí, že pěstitelé ve Španělsku a Maroku měli přes zimu extrémně dobrou sezonu a z hlediska cen se díky přetlaku nabídky rajčat na trhu silně podbízejí. Proto musíme jít s cenami dolů taky, aniž by nám ale výrazněji klesly náklady.
Kolik plánujete letos vypěstovat rajčat?
Za celou farmu, což je teď 14,5 hektaru, by to mělo být asi šest tisíc tun. Jak už jsem řekl, kombinujeme malinké cherry rajčata, koktejlová rajčata a velká keříková rajčata. Snažíme se přizpůsobit poptávce trhu i tomu, co produkují ostatní pěstitelé v Česku. Spíš než konkurovat lokálním pěstitelům bychom chtěli co nejvíce doplňovat to, co na trhu není.
Postavili jste nový skleník. Budete přibírat další lidi?
Pracovní místa jsme skutečně navýšili. Na druhé straně se nám stále daří zefektivňovat provoz. Ve špičce od dubna do září máme ve stavu zhruba kolem dvou set padesáti lidí.
Vaše skleníky jsou energeticky soběstačné. To je vaše myšlenka?
Inspirovali jsme se v Holandsku, které je v pěstování v krytých plochách velmoc. Naše nové energocentrum bude vyrábět elektřinu v kogeneračních jednotkách na zemní plyn v době, kdy je jí na trhu z obnovitelných zdrojů a z jádra nedostatek, a to s celoroční účinností využití energie v palivu téměř 100 %. V elektrokotlích naopak budeme spotřebovávat elektřinu v době, kdy je jí v síti přebytek. Vyrobené teplo z kogeneračních jednotek a z elektrokotlů ukládáme do akumulační nádrže s teplou vodou. CO₂ ze spalin zemního plynu po přečištění nevypouštíme do atmosféry, ale prostřednictvím ventilátorů jej vháníme do skleníku pro podporu fotosyntézy rostlin.
Pojďme k vašim biozbraním proti chorobám a škůdcům. Prozradíte, co máte v arzenálu? Slyšel jsem něco o kopretinách a „hodných“ broucích…
Jako první skleníková farma v Česku máme certifikovaný systém pěstování bez reziduí pesticidů. V principu to znamená, že musíme stříkat daleko častěji než zemědělci, kteří používají výrazně levnější syntetické pesticidy. Přírodní postřiky totiž nejsou zdaleka tak účinné jako tvrdá chemie a navíc je používáme většinou pouze lokálně. Používáme třeba právě ty extrakty z kopretin, skořice nebo i z pomerančové kůry.
A ti brouci…?
Vysazujeme živé „hodné“ brouky, kteří v případě, že se tam objeví nějaký škůdce, jedí jejich vajíčka nebo přímo škůdce. Není to úplně jednoduché, protože v rámci ekosystému ve sklenících musíme najít nějakou rovnováhu. Pokud se nám totiž „hodní“ brouci přemnoží, tak se nám pustí do porostu.
Jak to řešíte?
Máme precizní pravidelný monitoring. Pomocí minikamer a lepových desek dokážeme spočítat algoritmem, kolik „zlých“ brouků nám v určitém období přibude. V případě, že zaznamenáme zvýšení, jsme schopni udělat zásah, který jejich populaci sníží na optimální množství.
Nejsou to pak náklady navíc?
Jsme zvyklí, že si musíme poradit sami, na nechemickou ochranu rostlin nám ale naštěstí částečně přispívá stát.
Takže čerpáte dotace?
Ano. Zemědělské dotace nejsou specifikum Česka, ale celé Evropy. Dotace na pěstování zeleniny ve sklenících jsou ale obecně velmi nízké – maximálně jednotky procent z našich celkových tržeb – a drtivá většina našich příjmů plyne pouze z toho, co prodáme. Proto musíme mít co nejkvalitnější produkt. Protože pokud kvalitu ztratíme, lidé nás nebudou kupovat a zkrachujeme.
Levné produkty slunného jihu se tedy snažíte válcovat zárukou kvality s příplatkem? Slyší na to český zákazník?
Cenou opravdu nejsme schopni konkurovat. Největší dovozcem rajčat do Evropy je Maroko a cena práce je tam oproti Česku jen zlomek. Nepotřebují tolik topit a je tam podstatně víc sluníčka. Navíc mají povolené přípravky na ochranu rostlin, které u nás povoleny nejsou. Víme, že český zákazník má při nákupu potravin dvě top priority. Rozhoduje hlavně chuť a cena. Chápeme, že v ceně nemáme šanci proti Africe vyhrát.
Zmínil jste, že Afrika pěstuje rajčata za zlomek ceny práce oproti Česku. Jak jsme na tom v porovnání s Evropou?
Veškerá práce ve sklenících je zatím stále ruční, bohužel žádná firma na světě nenabízí sériově vyráběné roboty, existují pouze experimentální projekty. Proto všechny země v Evropě, které skutečně podporují lokální pěstitele ovoce a zeleniny, mají výrazně snížené zdanění práce v tomto sektoru.
V Česku nic takového neexistuje, také proto jsme v pěstování zeleniny na obyvatele podle dat Eurostatu třetí od konce v celé Evropě. Za námi je už pouze Slovensko a Lucembursko, a to přesto, že máme pro pěstování ovoce a zeleniny mnohem lepší klimatické podmínky než například skandinávské země.
Jinými slovy narážíte na vysoké zdanění práce v Česku…
Ano. Pro srovnání: naše farma je přibližně kilometr od polských hranic, tam společně zaměstnavatel i zaměstnanec v sektoru ovoce a zeleniny zaplatí veškeré odvody a daně ze mzdy ve výši 1 500 až 1 700 korun měsíčně. V Česku je to přibližně desetinásobek. To je důvod, proč sektor ovoce a zeleniny je u nás tak slabý a proč drtivou většinu ovoce a zeleniny dovážíme. Na společném otevřeném evropském trhu mají čeští pěstitelé oproti svým evropským kolegům výrazný nákladový handicap.
Co s tím?
Nevoláme po speciálních podmínkách, pouze říkáme, že pokud se má pěstovat ovoce a zelenina v Čechách a na Moravě, byli bychom rádi, kdyby se srovnalo hřiště se zbytkem Evropy.
Myslíte, že se to do budoucna zlepší?
Věříme, že ano. V blízké době by se měla projednávat legislativa, která by nižší zdanění v sektoru ovoce a zeleniny konečně přinesla i k nám. Věříme, že se to podaří, celý sektor ovoce a zeleniny se u nás díky tomu začne výrazněji rozvíjet a snad se i konečně přestane dále prohlubovat český deficit zahraničního obchodu s ovocem a zeleninou.
Cesta z krize ven
Krizí zažil Bezdínek hned několik. V roce 2020 jej velmi tvrdě zasáhl covid, kdy přišel o velkou část pracovníků, včetně žen, které byly nuceny zůstat s dětmi doma. Ubylo lidí na péči o porost, čímž utrpěla kvalita i výnosy. Farma skončila v minusu.
V polovině roku 2021 začaly růst ceny energií a na farmě tak museli v zimě 2021/22 vypnout pěstební světla a předčasně ukončit sezonu.
A přišel další krizový rok. V důsledku extrémního růstu cen energií začali Evropané výrazně šetřit na ovoci a zelenině, nejen Češi se také vrátili na své zahrádky, kde jim velmi přálo počasí a na trhu v celé Evropě v létě 2022 nastal přebytek rajčat a jejich ceny zkolabovaly. Bezdínek znovu skončil ve ztrátě.
V roce 2023 zdražila skupina ČEZ teplo farmě více než trojnásobně a od ztráty ji nezachránily ani dobré ceny rajčat a jinak velmi vydařená sezóna.
Farma zainvestovala do vlastního energocentra, díky němuž si dokáže vyrobit vlastní teplo, elektřinu i CO₂. Bezdínek stále bojuje s vyššími náklady, ale farmě se po letech konečně daří.
Už i české firmy poslední dobou zachytily trendy ze zahraničí a stále víc řeší společenskou odpovědnost. Jak se s ní vyrovnáváte vy?
Jako největší pěstitel rajčat v ČR to vnímáme tak, že máme společenskou odpovědnost nejen upozorňovat na to, co je špatně, ale že aktivně musíme pro zdravější Česko sami něco smysluplného udělat. V minulosti jsme se proto s majoritním vlastníkem farmy Bezdínek Tomášem Dudákem dohodli, že za celou skupinu SPUR požádáme v Bruselu o grant na podporu edukace o zdravém stravování. Napotřetí nám grant vyšel.
Kolik jste získali a co je cílem projektu?
Máme rozpočet asi milion eur (25 milionů korun) na tři roky, z toho 70 procent peněz získáme z Bruselu, 30 procent si platíme sami. V rámci skupiny je to velký balík, který budeme investovat do propagace zdravého stravování pro širokou veřejnost.
Co si pod tím můžeme představit?
Náš projekt se jmenuje Půl talíře. V principu jde o vizi zdravého talíře, kdy na polovině vašeho talíře by měla být vždy ovoce a zelenina (bez brambor). Nechceme dělat žádný konfrontační projekt, ve kterém bychom vychvalovali, že jedině konzumace masa, mléčných výrobků nebo naopak veganství nebo vegetariánství je to nejlepší. Respektujeme, že druhou polovinu talíře si každý složí sám podle sebe.
Zdravý talíř není náš vynález, je to koncept, který se prosazuje v rámci propagace zdravých stravovacích návyků přibližně od roku 2010. V mnoha zemích nahradil starší výživová doporučení, jako je třeba potravinová pyramida, protože zdravý talíř je pro běžného člověka mnohem lépe pochopitelný a zapamatovatelný. Pokud se rozhodnete jíst zdravě podle zdravého talíře, okamžitě na první pohled vidíte všechny své dietní chyby.
Takže vaším budoucím cílem je i edukace?
Délka dožití ve zdraví je v Česku v rámci Evropy podprůměrná (lehce přes šedesát let). Co se týká obezity, po Chorvatsku jsme druhý nejobéznější národ v rámci evropské populace. Pevně věříme, že zvedneme povědomí o zdravém stravování a že Češi upraví své stravovací návyky a dostaneme se z hlediska statistik na lepší příčky, než jsme dnes.
