Věděli jste, že zelenina k nám mnohdy vandruje až z druhého konce světa? Třeba taková rajčata dělí z keříku na náš stůl cesta dlouhá až 2 500 km (a někdy i daleko více). Nejčastější destinace pro jejich dovoz mimo Evropu jsou totiž Senegal, Maroko a Izrael. Podporovat lokální produkty se vyplatí. Právě rajčat totiž sníme v průměru 11,8 kg ročně. A to už je pořádná porce!
Česká republika má hluboce záporné saldo zahraničního obchodu se zeleninou a společně s Lucemburskem jsme také na posledním místě v její produkci v rámci Evropy. Dovoz je tak bohužel prozatím nezbytný. Svědčí o tom také údaje Českého statistického úřadu. Pojďme se společně podívat na to, jakou zeleninu jsme si za posledních pět let (srpen 2013 – srpen 2018) dopřávali nejvíce. Pro zjednodušení budeme brát v úvahu vzdálenost mezi Prahou a hlavním městem dovozové země. Ve skutečnosti jsou však logistické cesty mnohem spletitější a reálná přepravní vzdálenost ještě výraznější.
Zelenina na cestách
| Začneme u rajčat, kterých u nás každý sní v průměru 11,8 kg za rok. Nejvíce jich k nám dovezeme z Nizozemska, kdy se přepravní vzdálenost počítá na stovky kilometrů. Nejvýznamnějším mimoevropským dovozcem z pohledu objemu je Maroko. V takovém případě čeká rajče cesta dlouhá více než 2 500 km. |  |
 |
Guláš bez cibule je jako pizza bez sýru. Stejně jako celá řada dalších tradičních jídel se bez ní zkrátka neobejde. Snad díky tomu drží cibule s 10,3 kg/rok/osoba druhé místo ve spotřebě zeleniny u nás. Proto je dobrou zprávou, že drtivá většina dovozové cibule pochází přímo ze sousedních zemí. Můžeme ji tak z širšího středoevropského hlediska považovat za regionální. Na druhou stranu 149 tun cibule se muselo vypravit na více jak 18 000 km dlouhou cestu, než doputovala na pulty našich obchodů. Její původ bychom totiž našli až na Novém Zélandu. Máme tady tedy naprostou rekordmanku našeho zelinářského cestopisu. |
| Podobně jako cibule je na tom u nás také tradiční zelenina zelí. Suverénně nejvíce se ho k nám dostane ze sousedního Polska. Další významní dovozci jsou Německo a Nizozemsko. Z více jak tisíc kilometrů vzdálené Makedonie se k nám dovezlo přes 4 tisíce tun. To je ale pořád procházka růžovou zahradou oproti tomu, co muselo zvládnout 34 tun z více než 12 000 kilometrů vzdálené Chile. Otázkou je také, proč se k nám z Kostariky, odkud bychom čekali spíše banány, dostaly 2 tuny zelí? Možná jde jen o překlep ve statistických tabulkách nebo o nějaký velmi zajímavý obchod? |  |
 |
Slyšeli jste někdy o státě jménem Antigua a Barbuda? Pokud ne, tak se rozhodně nemusíte stydět za nedostatky v zeměpisném vzdělání. Jedná se o malý stát v Karibiku, který má srovnatelnou rozlohu jako Praha. Přesto jde, co se mrkve týče, o nejvýznamnějšího dovozce mimo Evropu. V roce 2012 pocházelo z tohoto státečku celých 9 % dovozené mrkve. Každopádně si můžeme jen domýšlet, jaká dobrodružství asi oblíbená zelenina zažívá na 8 000 kilometrů dlouhé cestě. |
| Okurek u nás sníme v průměru 6,4 kg na osobu za rok. Nejčastěji k nám putují ze sluncem zalitého Španělska. Drtivá většina zbývajícího dovozu je od evropských pěstitelů. Okurka je určena k rychlé spotřebě. Její logistika je tak docela oříšek. O to víc, když cestuje přes oceán z Chile nebo Kuby. |  |
 |
Náš zelinářský cestopis zakončíme u papriky. I zde platí, že z pohledu objemu dovozu jsou nejvýznamnější evropské země a primát hraje Slovensko. Významnou roli zde mají i dva asijské státy. Konkrétně Kambodža a Laos odkud k nám putují stovky tun papriky. Můžeme se jen ptát, zda se tato zelenina vydává na cestu lodí, či letadlem a jen velmi hrubě domýšlet, jak je asi pěstována? |
Nekupujte brouka v pytli
Prodejce má v dnešní době povinnost uvádět zemi původu prodávaného zboží. V obchodě si tak můžeme snadno ověřit, zda kupujeme místní produkt, nebo „cestovatele“ na velkou vzdálenost. Zelenina, kterou čeká dlouhá cesta ke spotřebiteli, se musí sklidit před tím, než dosáhne plné zralosti. Díky tomu nemusí obsahovat v plné míře některé zdraví prospěšné látky. Často se také potvrzuje, že dovozová zelenina představuje riziko z pohledu nadlimitních výskytů rezidují (zbytků) chemických pesticidů. Snadno si to můžeme ověřit na stránkách potraviny na pranýři. Určitě neuděláme chybu, když v obchodě sáhneme po u nás vypěstované zelenině, anebo ještě lépe – nakoupíme přímo u farmáře.
|
Nevyhovující a zdraví nebezpečná zelenina pochází často z dovozu. |
Za tým Farmy Bezdínek
Václav Psota